Vítejte

Rozhovory s Alanem

Alan Bastien: Středověk je moje srdeční záležitost

Zpěvák vydal svoji první sólovou desku, účinkuje hned v několika muzikálech

GABRIELA KOVÁŘÍKOVÁ

Praha/ Alan Bastien, muzikálový d´Artagnan, Nicolas či Jacob, vydal své první sólové album. S producentem Michalem Davidem na něj zařadil čtrnáct písní a bonusovou skladbu – jedinou ze Tří mušketýrů. „O autorství písniček jsme se podělili. Čtyři nové a dvě předělávky irských lidovek napsal Michal David, tři pocházejí od Káji Maříka, další tři od kolegy z divadla Ďurka Bernátha a dvě jsem si napsal sám,“ říká Bastien.

I přes to všechno, kolik autorů se na desce podílí, se mi zdá kompaktní.

Byl to náš záměr a myslím, že se nám podařilo ho naplnit. Vybírali jsme z asi třiceti písniček tak, aby bylo album různorodé, co se týče temp a celkové nálady vůbec. Posluchači na něm najdou rychlejší věci osmdesátých let – klasické „stadionovky“, lyrické písničky, k nimž jsem se začal uchylovat v devadesátých letech, a nakonec bonus, který odkazuje k mému současnému působení v muzikálech.

Jsou vám bližší ty pomalé, nebo spíš rychlé písničky?

To je strašně těžké, jsou to dvě různé roviny. Vlastně je mi to v podstatě jedno, protože mne baví obé, ale fakt je, že mému srdci bližší a sdělitelnější jsou balady.

Evidentně máte z alba velkou radost.

Mám, a nejenom z CD jako takového, ale i z celého průběhu práce na něm. Sešla se výborná parta příjemných lidí a profíků a celé to bylo moc fajn a pro mne velká škola! Kromě již výše zmíněných přiložili ruku k dílu textaři: Lou Fanánek Hagen, Hana Sorrosová, Rudolf Kubík, kamarád z kapely Krápník Luděk Navrátil a muzikanti, se kterými máme za sebou už CD skupiny Vajnot: Pepa Cigánek, Robin Davídek a Vláďa Kliment. Bylo mi zároveň ctí trávit čas ve studiu s Petrem Kocfeldou, který „může“ za zvuk CD. Největší školou – co se tvůrčí práce týká – pro mě ale byla spolupráce s Michalem Davidem. Do té doby jsem věděl, že je to hitmaker a fajn člověk. Teď vím, že je tak nad〜invenční, až je to neskutečné!

Coby někdejší rocker jste snad ani nikdy nepomyslel na to, že jednou budete spolupracovat právě s Michalem Davidem.

To je právě ten omyl, ve kterém spousta lidí žije. Michala si spojují jenom s jeho diskotékovými písničkami z osmdesátých let, vůbec jim nedochází, že má daleko širší záběr, že si dokáže poradit s jakýmkoliv žánrem. Mimo jiné je například výborný jazzový pianista. A bezesporu výborný sluchař – má cit pro to, jak s písničkou naložit… Hodně jsem se od něj naučil klidu, říkal mi – dobrý, chceš mít všechno v pořádku, ale měl bys vědět, že sterilita, která je z toho perfekcionalismu cítit, je na škodu. Měl by ses řídit citem, spontánností... Dal jsem na jeho radu a myslím, že se to vyplatilo.

Bylo pro vás důležité, aby se v textech prolínaly vaše životní zážitky?

Hodně! Jsem přesvědčený, že ke ztotožnění s „produktem“ je to nutné. Přál jsem si, aby se každý text snoubil s něčím, co jsem prožil ať už sám nebo někdo z mého blízkého okolí. Obecně jde o běžné – někdy smutné, jindy veselé – věci, které se stávají každému a s nimiž se musí každý porvat. Výjimkou je singl s názvem Bůh to tak chtěl, jehož text je psaný na dobu templářských rytířů, ale i ten je přenosný do každé doby – mimochodem, středověk je období, ve kterém mám pocit, že jsem někdy musel být. I proto jsou mi na jevišti jakékoliv rytířské zápletky a situace velice blízké a je to pro mne srdeční záležitost.

Jste tedy šťastný člověk, zpíváte písničky a zároveň se pohybujete na jevišti v době, kterou máte rád…

Šťastný jsem maximálně, to je pravda, protože mám možnost dělat, co miluju. To je asi nejvíc, co může člověk v životě mít.

Ač jste vázaný v divadle, chystáte k desce nějaká vystoupení?

Od srpna máme s kapelou zkouškové období, během něhož se musíme sehrát. No a pak, budou-li možnosti, bychom rádi vyrazili za publikem. Obrazně řečeno – o narozené dítě, než začne chodit samo, je třeba se postarat.

V nadcházející divadelní sezoně se budete na jevišti Divadla Hybernia objevovat opět ve Třech mušketýrech a Golemovi, v Divadle Broadway pak v Kleopatře. Lákají vás i jiné typy muzikálů, například Dracula, který také hlásí comeback?

Určitě! Ale protože jsou prázdniny, tak se zatím obsazení neřeší,tak uvidíme. Divadlo jako takové miluju, muzikály, ve kterých jsem vlastně začal vystupovat relativně pozdě, mě moc baví. Zvykl jsem si už zároveň na ten pocit, že člověk někam patří. Ne, že bych ho neměl v soukromí, ale při práci mi prostě dělá dobře. Z toho důvodu se do divadla taky vždycky těším.

Jak jste se vlastně jako strojař ke zpívání, potažmo k účinkování v divadle, dostal?

Velice krkolomnou cestou… náhodou a se štěstím! Od pěti asi do dvaceti let jsem se věnoval závodnímu lyžování a pak, když jsem s tím skončil, jsem přemýšlel, co budu dělat dál. V jedněch olomouckých novinách jsem tehdy našel inzerát kapely Katr, která hledala zpěváka. A protože jsem typ člověka, který musí mít koníčka, životní náplň, jíž odevzdá srdce, tak jsem na něj odpověděl. Záhy si mě pozvali na konkurz a už si mě nechali.

Takže to šlo tak nějak samo.

Zpočátku jsem byl tak zvaně zpěvák z leknutí. Protože když jsme přijeli na první kšeft, byl jsem tak strašně nervní, že jsem se ještě pár minut před koncertem dával dohromady. Na pódiu jsem pak nebyl schopný vůbec začít, no byla to muka. Až asi po dvaceti minutách se mi konečně podařilo hráze nervozity prokopnout, a pak už to bylo lepší a lepší. Zkušenosti jsem postupně získal u několika kapel, jak v Ostravě, tak později v Praze. Díky Otovi Balážovi, který s naší skupinou Vajnot připravoval desku, se nějaké demo dostalo k jeho kamarádovi Michalovi Pavlíčkovi a ten mě pozval na konkurz a poté i obsadil do svého připravovaného muzikálu Excalibur. To bylo v roce 2003.

O rok později jsem se náhodou potkal s Michalem Davidem ve studiu u mého kamaráda. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl dělat d'Artagnana v jeho chystaném muzikálu Tři mušketýři. Bez vteřiny zaváhání jsem řekl, že samozřejmě a moc rád, a od té doby mám domov v Divadle Broadway a jsem součástí toho „muzikálového soukolí“.

„Alan Bastien dnes patří mezi nejoblíbenější muzikálové umělce. Narodil se na Olomoucku před 36  lety a jeho dětství i mládí vůbec nenasvědčovalo tomu, že se jednou bude živit mj. svými hlasivkami. Jenže člověk míní a na události bohatý život akčních jedinců rychle mění . .“

Začneme ale z jiného soudku. Sházíme se v den na delší dobu posledních dvou představení Svobodova Golema, krátce poté, co vám aktérům chtěli poděkovat za vaše výkony děti z dramatického kroužku jedné ZŠ v Chebu. A myslím, že se jim jejich půlhodinová variace na Golema povedla, ne?

Určitě. Hlavně to bylo pro nás milý překvapení, protože to nikdo netušil. A užil jsem si to i proto, že mám stejně starou dceru (jestli to byla 6.třída, tak o něco málo starší) a je fajn vidět, že se mezi dětma takový věkový skupiny najdou jedinci, co se nestyděj. Že jsou přirození a dokážou interpretovat i vážnější téma a udělat si z toho i nenásilnou formou legraci. Pravda sice je, že dnešní 12letí jsou už daleko otrkanější a dospělejší než jsme byli my, ale každopádně to bylo moc příjemný.

Vy jste – pro někoho možná překvapivě – nesnil od kolébky o slávě pěvecké, ale sportovní. Začínal jste s lyžováním, dokonce závodně, tak jak se vám dařilo?

Já začínal už v pěti letech, závodně snad od pěti a půl, takže to úplně ranné závodní lyžování si moc popravdě nepamatuju. Víceméně z vyprávění vím jen to, že jsem měl často problémy s dojížděním do cíle, myslím tím, že jsem ho dost často míjel a hnal se rovnou k rodičům a ségra mi navíc tenkrát kvůli stylu říkala „traktor“. U starších žáků už to bylo stylově lepší, tam už si ale zase vzpomínám na to, že jsem moc úspěchů neměl a někdy ve 14 letech mi našli skoliózu páteře a zakázali mi lyžovat.

Už tak brzo?

No já jsem začal růst nějak moc rychle. Každopádně jsem si vyprosil naději, tak mi slíbili, že když budu chodit pečlivě na rehabilitační cvičení, tak je nějaká šance, že se to srovná a mohl bych se vrátit. Tak jsem rok vůbec nelyžoval a cvičil.  No a pak po návratu na sjezdovky byla ta absence patřičně znát… Ale díky poctivýmu trénování jsem ten následující rok dva naopak vyhrával, co se dalo. Vyhrál jsem dvakrát po sobě Jesenický pohár a pak jsem byl i dvakrát v nominaci na mistrovství republiky v dorostu. Ale první rok jsem před ním dostal hnisavou angínu, tak si pamatuju, jak jsem to pak probrečel doma u televize, no a rok na to – z nějakýho pro mě doposud nepochopitelnýho důvodu (ale asi se ty věci dějou proto, že se to tak má dít) – to skončilo úplně stejně!

Ano to naštve.

Tím spíš, že jsem se tomu věnoval tak dlouho a strašně mě to bavilo. Měl jsem vize, že bych skončil někde v Alpách jako instruktor lyžování, tenhle horalskej životní styl mě fascinoval! Ale přání jsou jedna věc a realita druhá.

Proto jste vyměnil lyžování za šachy, které tady hrajete v zákulisí neustále s kolegy kolem představeni?

To ne, to je jen doprovodnej program pro rozptýlení, kterej u mě získal na aktuálnosti až kolem roku 2000, já to dřív nehrál. Ale věnuju se tomu rád, protože mi to tříbí mysl a hlavně mě to baví! Nicméně jsem se nenaučil moc přemejšlet dopředu tak, jak by to šachisti měli umět… Takže když si pak sednu s někým, kdo umí začátky, tak vůbec nevím, co proti tomu dělat. Prostě to mám jak v životě a reaguju na nastalý situace a nerad plánuju. Spíš se snažím podle citů a pocitů reagovat na to, co přijde. Takže i když se snažím pochytit něco od těch, co opravdu umí, tak šachy jsou hlavně zábava.

A jak to teda bylo s tím muzicírováním?

Všechno to začalo ve skupině Katr.

Kapr?

Ne, Katr. I když a kaprem si nás jednou taky spletli. Dokonce to bylo myslím hned na prvním kšeftu. My jsme byli Katr, hardrocková skupina, no a tenkrát, bylo to na Štěpánský zábavě, si to spletli, napsali Kapr a lidi tam přišli s tím, že čekali nějakou dechovku a tam místo toho na ně čekaly obrovský bicí a velký rampě a celej ten velkej aparát, tak to bylo fakt veselý… Každopádně jsem profidráhu neplánoval. Na základce jsem chodil do sboru, to ano, zpíval jsem rád, ale zase to byl pro mě jen koníček. A i v tý době, kdy jsem si po tom lyžařskym zklamání říkal, že bych něco dělat měl, tak zpívat profesionálně mě opravdu nenapadlo.

Nicméně…

Nicméně jsem si jednou přečetl inzerát v novinách, že jedna kapela hledá zpěváka, tak jsem si řek, proč to nezkusit, maximálně se mi poděkujou a bude. Naučil jsem se Čarovnou noc od Ládi Křížka, přišel jsem tam, odzpíval to a už jsem s nima zůstal. Strašně mě to chytlo a hlavně jsem byl šťastnej, že se objevilo zase něco, čemu se můžu věnovat, že je tu nová šance. Takže i když jsem pracoval jako úředník na Úřadu práce, veškerej volnej čas jsem začal trávit na zkouškách a ulítával jsem najednou na zpívání a všem tom dění kolem kapely!

Kdy jste tedy začal uvažovat o tom, že se zpíváním přece jen budete živit?

           To není ani tak dávno. Já se různě stěhoval za novými a novými kapelami, kterých jsem vystřídal X, nicméně jsem pořád dělal úředničinu, taky jsem podnikal, protože cokoli jsme s kapelama vydělali, to jsme investovali do techniky. Hráli jsme dlouho opravdu jen pro radost!

Pak ale přišla nabídka z Prahy a …?

A to bylo někdy před 10 lety a první projekt se rozpadl dřív, než jsme mohli začít hrát, takže opět došlo na inzerát. Ta skupina se jmenovala D.O.S.T.! – zkratka Dobrý orchestr středně tvrdý. Asi po třech měsících konkurzů mi zavolali, že mě teda berou a začala léta změn (nejen změn názvu kapely) cesta k první desce a taky do muzikálu.

Do Excaliburu a Ta Fantastiky.

Tak. Začal s náma spolupracovat Ota Balage a přes něho se naše nahrávka dostala k Michalovi Pavlíčkovi, kterej chystal právě Excalibur. Asi jsem ho zaujal, pozval mě na konkurz, já přišel a už jsem tam taky v podstatě zůstal. To bylo pět let zpátky. Takže až tam jsem si uvědomil, že bych se třeba moh muzikou jednou živit.

A jak vlastně přišlo ono lano do Broadwaye?

Taky shodou okolností. Monika Absolonová tenkrát měla točit desku a přijeli s Michalem Davidem na nějaký jednání kvůli tomu k našemu klávesákovi do studia. Prohodili jsme tam pár vět, poslechli si něco z naší připravovaný desky, no a Michal mě rovnou oslovil na roli d´Artagnana. Takže já jsem, když to vezmu všechno kolem a kolem, vlastně takový dítě štěstěny.

Pět let není dlouhá doba. Leč vy jste během nich ušel dlouhou cestu. Z bezejmenného greenhorna jste se stal jednou z nejzářivějších muzikálových hvězd. Váš fanklub patří mezi nejpočetnější, diváci pochopili,  že na jevišti necháváte srdíčko. Jste teď spokojen nebo to berete jen jako další etapu na cestě výš a dál, když ne za hranice naší malé země, tak aspoň do čela multižánrových žebříčků hitparád?

To je těžké říct takhle – považoval bych za rouhání být nespokojen. Moc si vážím přízně fanoušků a jsem moc rád, že vnímají to, co jim chci sdělit a taky toho, že mě během dvou tří let dotáhli z nějakýho 124.až na 45.místo ve Slavíkovi, to je pro mě tak neuvěřitelny, že se už v podstatě cejtím jak ten Slavík. Ne, opravdu z toho mám upřímnou radost a moc a moc si toho vážím. Po konci kapely VAJNOT jsem přemýšlel co dál a v říjnu 2007 jsem se pustil, s Michalem Davidem jako producentem, do sólové debutové desky, abych se mohl prezentovat i mimo divadlo a taky proto, že mi hraní s kapelou chybí. Nejdu do toho ale prvoplánovaně  proto, abych byl hvězdou …

V muzikálové branži jste si našel i partnerku, tanenici, herečku a moderátorku Kristinu Kloubkovou, dnes už manželku. Pomáhá to, že jste takhle na jedné lodi?

To dost dobře nemůžu posoudit, protože já před Kristinkou dlouhou dobu neměl tak silný vztah – ať už z branže nebo odjinud. Každopádně teda věřím, že nám oběma to takhle maximálně vyhovuje.  Jasně že tím, že z branže je, tak dokáže víc věcí pochopit, včetně časových zaneprázdnění atp., ale v zásadě je to myslím celkem jedno. Když vás někdo miluje, tak by vás měl dokázat respektovat, chápat, tolerovat, zkrátka brát vás takovýho jaký jste.  A pokud něco někde zásadně nefunguje, i přes snahu obou, tak z toho pak stejně nic nebude.

Kristinka vás chválí, jaký jste praktický a pracovitý muž …

No ona trochu přehání, rozhodně nejsem domácí kutil.  Pod nátlakem udělám, to ano – naučil jsem se, když jsem byl dlouho sám, ale nemám k domácím pracem a kutilství zrovna vřelý vztah. Co dělám rád, to je vaření. Protože to nemusím ale můžu. A hlavně mě to baví.

Angelika je už třetí Davidův muzikál, v němž účinkujete, do Prahy se navíc vracejí Mušketýři, v Hybernii budou noví, větší, ještě atraktivnější a s Michalem dokončujete i již zmíněnou debutovou sólovku. Jste tedy spolu propojení víc než dost …

A jsem za to noc rád! A ať si kdo chce co chce říká, Michal je hitmaker a neskutečně invenční a hyperaktivní člověk, profesionál, a proto jsem měl z jeho kývnutí na produkování desky velkou radost. Je to pro mě fakt čest s ním pracovat a mám radost i z toho, jak jsme si sedli v názorech na písničky, který by na CD měly být. Deska bude hodně barevná a už se moc těším až vyjde.

Ptám se nyní dotazovaných osobností na jedno společné aktuální téma. Je naše planeta pro vás modrá nebo zelená?

Bohužel, pod tíhou všech informací, okolností a zpráv, co jsem za poslední roky pochytal, tak myslím že modrá. Té zelené by jí určitě prospělo o hodně víc, ale bohužel my lidi se hodně staráme o to, aby zelená nebyla …




Profese - co se týká profesní dráhy, konkrétně muzikálové sféry, mohla být Alanovým prvním počinem nádherně tajemná role Krysaře, nebýt organizačních změn divadla Kalich, ze kterých krátce před premiérou vyplynulo, že další alternace je nadbytečná. Taková zpráva jistě není příjemná a řádně otřese sebedůvěrou. Odvážným však štěstí přeje a tak po jistě zajímavé zkušenosti – konkurzu do copany muzikálu Monte Cristo (což dává Alan k dobru coby úsměvnou historku) se naplno usmálo až tehdy, když přišla nabídka na roli Vortingera v Excalibru.

Jistě se ale všichni shodneme, že největší dosavadní výhrou byla, je a bude postava D´Artagnana ve 3M. Neboť jak už víte z hot news, projevili vytříbený vkus i naši slovenští přátelé, když si jej vybrali pro hostování v jejich verzi. Troufám si tvrdit, že lepšího adepta, který by roli ztvárnil tak přesvědčivě, by jen těžko hledali. Je mu šitá přímo na míru a to, že se v ní cítí dobře je z projevu více než patrné. Zahrát to s takovým nadšením a opravdovostí dokáže jen Alan.
Osobní kouzlo – o tom se jistě nemusíme dalekosáhle rozepisovat, každý kdo se s Alanem setkal osobně, určitě potvrdí, že je to moc milý, přátelský, skromný a otevřený človíček se smyslem pro humor a hlavně zlatým srdcem. Jedná vždy na rovinu a upřímně, řekne co si myslí a cítí. To shledávám jako unikát. Je zázrak, že někdo takový vůbec existuje a obzvláště v této branži. Do jaké míry jsou to jen naše dojmy jsem se rozhodla zkonfrontovat s tím, co o této osůbce píší horoskopy a zjistila, že se zdaleka (ani zblízka) nedíváme přes růžové brýle, ale že se jedná o skutečný odraz krásy jeho duše. Posuďte sami….

Lidé tohoto znamení jsou tiší fanatici pravdy. Neznají lež a proto taky nedovedou dobře lhát. Pravdu však po uzrání vysypou aniž si předem uvědomí, že z toho mohou mít problémy. Obvykle jde o ostražité až plaché tvory. Svou plachou dobrotou si získávají v celém okolí úctu a respekt. Rádi vše pozorují zpovzdálí a v skrytu, jejich pronikavý a pozorný pohled však všechno postřehne. Často dlouho váhají a uvažují, než se rozhodou zda událost, kterou musí řešit, je významná či není. Ale když už se jednou rozhodnou, je jejich rozhodnutí nezvratné. Nesnáší hádky a násilí, ale v případě nutnosti se umí bránit proti všemu a všem.

Milují život, dovedou dobře naslouchat druhému a když mají problém, umí ho velmi barvitě popsat – někdy až moc doširoka; Všechny problémy si řeší nejraději sami vervou nebo dříčstvím. Neradi žádají o pomoc někoho jiného. Povinnosti, které přijmou za své vykonávají s přesvědčením. Při výkonu povolání jsou svědomití a pracovití. Své práci dávají cit. Účastní se rádi organizovaných akcí, ale nederou se mermomocí do čela. Vehementně hájí velkorysé ideály. Dovedou se sami sobě smát, jsou dobrými přáteli. Umí projevit péči a laskavost. Považují mírně udržovaný, ale účelný nesoulad věcí kolem sebe za lepší než přehnané puntičkářství.Jejich móda je sice ležérnější, ale šik.




1. Jaké bylo v dětství Tvoje vysněné povolání?

Klasické ! Nejdřív popelář, pak automobilový závodník atd.

2. Kdy jsi se začal věnovat hudbě?

Na základní škole jsem chodil do sboru, odkud mě 2x vyhodili pro nekázeň ( napodruhé už napořád ! ), ale to byla zájmová mimoškolní činnost. Taky jsem chodil 4 roky na klavír, ale to dopadlo podobně. Zpívat jsem začal až ve 22 letech.

3. Máš nějaký osobní vzor?

Nežiju tím, že bych se snažil dělat něco podle někoho, ale je pravda, že příklady táhnou! Každopádně ale moji rodiče jsou mým vzorem ! Zní to sice jako klišé, ale mám je jako své nejlepší a nejvěrnější přátele ! Jsou spolu 42 let a hodnoty podle nichž žijou uznávám i já a vážím si jich ! A mám–li jmenovat ještě jiný osobní vzor, tak obecně „ lidskost “ !

4. Je někdo s kým by sis chtěl zazpívat?

S U2 a Bono Voxem

5. Jaký druh hudby posloucháš?

Kromě dechovky, techna a HIP-HOPU všechno.

6. Nejoblíbenější píseň z Talentu na klid?

1 – 12 :-)

7. Oblíbená barva? Neoblíbena barva?

Oblíbené : Černá, červená, oranžová, žlutá, bílá, khaki, modrá....... Vysloveně neoblíbenou snad nemám, nebo mě alespoň nenapadá.....

8. Oblíbené jídlo? Oblíbený drink?

Guláš, steak, buchty...Káva.....

9. Oblíbený film?

Philadelphia

10.Oblíbená knížka? Žánr?

Řeka bohů I, II, III, historicko/faktický román

11.Oblíbená značka auta, popř. motorky?

Moje .....  :-)

12.Máš rád rychlou jízdu?

Přiměřeně ! Jel jsem s kamarádem 300 km/h a to už bylo fakt moc !!!

13.Oblíbený sport?

Lyžování, hokej, fotbal, tenis.......

14.Co ty a adrenalin?

Adrenalinové sporty ne ! Zvracím i na kolotoči !!! Adrenalin v jiných formách případ od případu ! :-)

15.Ovládáš nějaký cizí jazyk?

Slovenštinu, toľko němňočko po Rusky, hooodně pasivně Anglicky...

16.Místo, které bys chtěl navštívit?

Atlantida :-)

17.Co Tě napadne jako první, když se ráno probudíš?

Spi dál !!!

18.Čeho si na sobě vážíš?

Lidskosti !

19.Co bys chtěl na sobě změnit?

Zásadně snad nic. Jako každý člověk mám dobré i špatné vlastnosti, ale věřím, že žádnou, která by vzbuzovala odpor, či nenávist apod..

20.Čeho si na druhých ceníš?

Upřímnosti a lidskosti .... tou je řečeno vše !

21.Životní motto nebo filosofie?

„ Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít “.... „ Život měříme skutky a ne časem ! “.... „ Chovej se ke druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě ! “ .... „ Smích léčí ! “

22.Máš nějaký talisman?

Na krku nosím hebrejský amulet, na prstě keltský prsten.

23.Jsi pověrčivý?

Jak kdy a jak na co ! :-) Jde-li třeba kolem kominík, hledám knoflík :-)

24.Oblíbené přísloví?

viz otázka č. 21

25.Největší trapas?

Z poslední doby asi to, že jsem na Slovensku chtěl uvést na jeviště dívčí sbor ve slovenštině a místo dievky “ jsem vydrmolil jen „ děvky “. To jsem se málem propad studem ! Nakonec jsem byl ale se smíchem pochopen. Teda doufám ! :-)

26.Jsi skřivan nebo sova?

Vesměs oba, ale snad víc ten první pták ! :-)

27.Je něco, z čeho máš opravdu strach?

Strach ne. Někdy obavy ..........

28.Jsi romantik ?

Až na půdu !

Protože se nejvíce vašich dotazů týká Alanova pseudonymu, postavily jsme se tomu (i jemu čelem) a na tuto záhadu se zeptaly přímo. Jistě uznáte, že každý má právo na nějaké to tajemství a náš "chráněnec" vyjádřil přání uchovat jej právě v tomto případě, tj. prozrazení skutečnosti, co, že jej vedlo ke změně jména. A jelikož je nám jeho přání téměř rozkazem , nezbývá nám než to plně akceptovat. Nicméně pár podrobností co se týká pseudonymu samotného nám prozdradil a my se o ně s vámi chceme samozřejmě podělit: užívá jej od r. 1997, kdy do plachet jeho umělecké bárky zavál nový svěží vítr a namířil ji směrem ku Praze. (aneb jak víme.."hlavní město láká"....zde se nabízí verš..čeká na zpěváka, který když jeho branou projde, novou svou tvář záhy najde). Nebylo to však žádné promyšlené gesto jako když si řeknete "a basta" změním si jméno, nýbrž promyšlená akce. Jakmile dospěl k rozhodnutí, že toto učiní, přistoupil k výběru velmi zodpovědně jak už je u rytířů zvykem). Inspiraci hledal dokonce ve slovníku českých příjmení. Byl to tak trochu nekonečný příběh.





A další.....

1.Muzikál 3M odstartoval tvoji kariéru muzikálového zpěváka.Díky němu jsi se dostal do povědomí veřejnosti a získal jsi hodně fanoušků.Co role D'Artagnana znamenala pro tebe?

"Musím to jen trochu poopravit!Kariéru v muzikálech jsem začal rolí Lancelota v Excaliburu.Ale jednoznačně do širšího povědomí jsem se dostal až díky D'Artagnanovi!A co ten potrhlý gaskoněc pro mě znamenal?Byl a už navždy pro mě zůstane srdeční záležitostí!!!"

2.V současné době hraješ Rufia v Kleopatře.Pro tvoje fanoušky je to velká změna.Jak tuto změnu vnímáš ty?

"Já jsem moc rád,že se pro mě v obnovené premiéře našla role!A změna?D'Artagnana mám v srdci hodně hluboko,ale stejně za vlastního jsem vzal i Rufia,protože jsem zvyklý dát roli vždy část sebe!"

3.Za ty roky se zdá,že jsi v divadle Broadway téměř zdomácněl.Cítíš se zde jako doma?

"I ti co jsou na Broadwayi už od začátku říkají,že při 3M vzniklo to,co dodnes nazýváme rodinou!Je tam výborná parta lidí a já se tam vždycky moc těším!"

4.V divadle Hybernia se připravuje muzikál Golem.Mohl bys nám o nové roli něco říct?Zatím jen víme,že budeš hrát Jakoba.

"Jakob je židovský student a na scéně se vždy objevuje s nerozlučným kamarádem Samuelem.Pracovně jsme si je pojmenovali "Tuček a Šlajs"!(Pro připomenutí,je-li třeba: spolužáci z večerního studia z filmu "Marečku,podejte mi pero") Jo,a taky budu tancovat!"

5.V prodeji jsou již vstupenky i na připravovaný muzikál Angelika.V jaké roli tě fanoušci budou moci vidět a jak se na tu práci těšíš?

"Budu hrát roli Nicolase!Tématicky je to návrat do mého nejoblíbenějšího historického období a prostředí,a tak se těším opravdu moc!A navíc hrát někoho mladého a krásného...jupííí "

6.Tvůj život se viditelně točí kolem muzikálů.Máš nějakou vysněnou roli?

"Musím říct,že ačkoliv jsem o tomhle zatím nikdy nepřemýšlel,tak jsem si uvědomil,že rozhodně D'Artagnan byl jednou z nich!"

7.Co ti v poslední době udělalo největší radost?

"Zásadně asi to,že po skoro dvaceti letech jsem si opět v létě vyřídil rybářský lístek,začal chodit relaxovat k vodě a docela se mi dařilo plnit mrazák!)

8.Jsi evidentně pracovně velmi vytížen.Prozradíš nám něco o svých plánech do budoucna?

"Dalekou budoucnost jsem nikdy neplánoval.Sny jsou jiná věc,ty se snažím si plnit průběžně!Někdy to jde líp a někdy zas hůř. A co se týká pracovních věcí,jak už bylo zmíněno,za chvíli je premiéra Golema,pak začínáme zkoušet Angeliku a taky chystám první sólové CD. Jo,a příští rok se taky chystám chytit velkýho candáta!")

9.Blíží se Vánoce.Už máš připravené dárečky,nebo je nakupuješ na poslední chvíli?

"Už několik let si říkám,že začnu s nákupem dárků někdy v září.Zatím to ale vždycky dopadlo tak,že jsem nakupoval ještě den před Vánocemi!A letos to opět nebude jinak!"

10.Chtěl bys něco popřát fanouškům?

"Předně jim chci moc poděkovat za přízeň,kterou mi neustále projevují!A popřát? Hlavně to,aby měli vždycky krásný zážitek z představení,či jiných vystoupení!A pod tíhou blížícího se konce roku chci všem popřát krásné Vánoce a ať je jim rok 2007 rokem splněných snů a přání!" )

Mějte se Fajn





Začal nový muzikál Angelika a Ty v něm hraješ jednu z hlavních rolí. Jak se ti tento muzikál líbí a jak se Ti zkoušelo?

Zkoušení bylo naprosto úžasné! Pan režisér Bednárik, alespoň mně, hrozně pomáhal nejen svým nadšením pro věc, ale především svým vedením zkoušek! Byla to pro mě mimořádná zkušenost! A jak se mi muzikál líbí? Moc! Je jednoduše naprosto skvělý!

Ještě před tím než se začalo mluvit o Angelice jako o muzikálu, co jsi říkal filmům?

Já Angeliku viděl poprvé už před hodně lety a zamiloval jsem si ji jako všechny historické filmy z té doby! Stejně jako filmové Tři mušketýry jsem ji viděl několikrát!

Je Ti Nicolas v něčem blízký? Nebo by sis chtěl vyzkoušet i jinou roli?

Je mi blízký emocemi a taky tím, odkud pochází a čím byl a je! Nicolas je zkrátka role, kterou bych si sám i vybral! :-)

Jako D´artagnan jsi hlavně zpíval, jako Jakob hodně tančíš a jako Nicolas – taky vyniknou Tvoje herecké schopnosti. Co z toho je pro Tebe nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě vždycky to tancování !Nějak mi pomalu lezou do hlavy choreografie, navíc mění-li se moc často už během zkoušení!:-)

Víme, že D´artagnan je Tvoje nejoblíbenější role. Mohl by tohle Nicolas změnit?

To není dobře položená otázka! :-) D´Artagnan má v mém srdci už navždy výsadní postavení, protože jako snad každý kluk i já jím toužil vždy být! A já měl a mám to štěstí, že jsem se jím stával několikrát měsíčně po dobu dvou let a stávám se jím občas dál díky uvedení Tří mušketýrů v Bratislavě. Jinak si ho ale nosím v sobě každý den! A v mnohém jsou si pro mě s Nicolasem podobní! Jsou takoví jako já, nebo já jsem jako oni?:-) Mám zkrátka to štěstí říct, že „Vším čím jsem byl a jsem, byl a jsem tím rád!“!

Hraješ ve 4 muzikálech, připravuješ solové CD, máš taky někdy čas sám pro sebe?

Mám hlavně to veliké štěstí, že mám svého největšího koníčka zároveň jako svou práci i poslání! Miluju to co dělám!:-) A pokud zbyde čas, rád si zahraju fotbálek, tenis, nebo si zajdu na ryby!

Hezký den!!! :-)