Golem
Příběh o velké lásce mladé židovky Rebeky a křesťanského mladíka Vojty se odehrává koncem 16.století v Praze, ve které v té době panovalo velké napětí mezi obyvateli židovského ghetta a pražskými křesťany. Tehdy nikdo v Praze netušil, zda se dožije večera, všichni totiž žili v obavách z rychle se šířícího moru, na který však překvapivě umírali převážně křesťanští obyvatelé Prahy. Nebylo tedy divu, že křesťané ze šíření moru podezírali obyvatele židovského ghetta, kteří prý z nenávisti ke křesťanům otrávili v Praze vodu ve studních. Napětí mezi obyvateli obou částí Prahy rychle rostlo a jednoho dne vyústilo v krvavý pogrom, při kterém křesťané surově vydrancovali pražské ghetto a mnoho nevinných židů povraždili. A právě při tomto pogromu se seznamují hlavní postavy našeho velkého milostného příběhu – židovka Rebeka a křesťan Vojta. Za velice dramatických okolností zachrání Vojta při pogromu život Rebece a jejich následující životní, osudová láska prochází v příběhu všemi peripetiemi, které jsou typické pro vztah dvou milenců, kteří pocházejí ze dvou znepřátelených táborů, oba se tak vlastně stávají Romeem a Julií to doby . . . . .
Rebeka je sirotek, kterého se v našem příběhu ujal jako mladého děvčete všemi uznávaný, uctívaný pražský rabín Löw. Toho trápí obava židovského ghetta, neboť opět sílí nebezpečí nového a ještě krvavějšího pogromu. Rabín Löw se na Pražském hradě pokouší přemluvit císaře Rudolfa II.k poskytnutí vojenské ochrany židovského ghetta, jeho snaha je však marná, císař se totiž věnuje pro něho důležitějším věcem, jakými jsou například popíjení dobrého vína s lehkými děvčaty, pořádání plesů a hlavně se věnuje okultním vědám, které za jeho vlády měly na Pražském hradě velkou podporu. Rabín je zoufalý, neví jak ochránit pražské ghetto před dalším nájezdem křesťanských obyvatel Prahy. Jedné noci se v rabínově ložnici zjeví duch praotce Abrahama a spícímu rabínovi vnukne myšlenku na zrození toho, který je na svět povolán vždy, když se židovský národ ocitne v nebezpečí . . . . . .
„Stvoř Golema!“ – poradil praotec Abraham rabínovi a připomněl mu ještě zásady, které je ke stvoření Golema nutno dodržet. Rabín Löw uposlechne této rady a jedné temné noci stvoří se svými studenty na břehu Vltavy nedaleko Prahy postavu Golema, který podle dávných židovských legend má schopnost brát na sebe podobu člověka, neboť jedině tak může nenápadně slídit mezi křesťany a vyzvídat, jaké nepřátelské akce chystají proti Židům. Podle legend je Golem vždy němý a zcela poslušný rozhodnutím toho, kdo ho stvořil. Praotec Abraham však ve snu naléhavě rabímu Löwovi zdůrazňuje, že obřad zrození Golema musí proběhnout podle přesně daných pravidel, jinak hrozí, že Golem bude vybaven vlastnostmi zcela jinými, než těmi, kvůli kterým je přivolán na svět. Při tajném obřadu stvoření Golema se však stalo to, čeho se praotec Abraham obával – ustrašení studenti popletou pořadí a smysl formulací, takže Golem je zcela nečekaně vybaven citem, schopností milovat! Rabín Löw uschová Golema na půdě synagogy , kde se odehrávají tajné milostné schůzky Rebeky s Vojtou a není divu, že se právě Golem do krásné rabínovy schovanky zamiluje . . . . . .
V příběhu muzikálu Golem, jehož hlavní dějovou linku tvoří milostný trojúhelník mezi Rebekou, Vojtou a Golemem, dochází k mnoha nečekaným , dramatickým situacím, které jsou vyvolány zejména mezi Golemovou snahou zbavit se Vojty, svého soka v lásce. Golem, který má schopnost brát na sebe podobu nejrůznějších lidí, vezme na sebe dokonce i podobu Vojty a v rozporu se svým posláním spáchá těžký zločin, neboť doufá, že kvůli tomuto zločinu bude Vojta obviněn, odsouzen a popraven. V nejdramatičtějších okamžicích příběhu o nešťastně zamilovaném Golemovi se objevuje praotec Abraham, aby s moci nejvyšší zasáhl a zabránil neštěstí, která pramení z činů toho, jenž byl původně povolán na svět k ochraně Židů. Praotec Abraham tak zasáhne nejen u soudu s domnělým vrahem Vojtou, ale v samotném finále příběhu rozhodne, že Golem nechrání Židy před nebezpečím, neplní tedy své poslání a vydá rabínu Löwovi pokyn , aby byl Golem zničen. Po rozpadnutí Golema v hromádku hlíny už lásce Rebeky a Vojty nestojí nic v cestě. Zdání je to ale mylné, neboť ona je židovka, on je křesťan a takovýmto vztahům není doba právě nakloněna. Naděje pro oba je však obsažena ve velkém finále příběhu, ve kterém Židé i křesťané zpívají společně píseň, jejíž název i obsah přesně vystihuje smysl a poslání muzikálu Golem – „Modlitba za usmíření“ . . .
převzato z www.golem-muzikal.cz
Obsazení:
Vojtěch
Petr Kolář
Kamil Střihavka
Josef Vojtek
Jaromír Holub
Rebeka
Lucia Šoralová
Dasha
Zdenka Trvalcová
Rabín Löw
Petr Muk
Martin Pošta
Dušan Kollár
Mordechaj
Jiří Korn
Vilém Čok
Tomáš Trapl
Štěpán Skotnica
Bohouš Josef
Zbyněk Fric
Marian Vojtko
Rozina
Petra Janů
Ilona Czáková
Hanka Křížková
Rudolf II.
Petr Štěpánek
Vlastimil Zavřel
Mariana
Linda Finková
Olga Lounová
Martina Michalcová
Golem
Jiří Škorpík
Jiří Březík
Samuel
Tomáš Savka
Bedřich Levý
Jaromír Holub
Jakob
Alan Bastien
Pavel Polák
Jan Smigmator
Hubert
Jaromír Holub
Jan Hudec
Martin Skala
Rajče
Kristina Kloubková
Jovanka Skrčeská
c) - převzato z www.golem-muzikal.cz
poutavá recenze od Mirky Schusterové:
Letní zážitky nám pomalu zapadávají listím, ale netřeba smutnit, i podzim je ve svém pestrobarevném oblečku nádherným obdobím. O koho by se přeci jen snad pokoušela paní deprese pro toho máme skvělý lék. Nebudou to sice 3M, kteří v tomto ohledu fungovali naprosto spolehlivě, ale co třeba takhle zkusit se rozptýlit a trochu i zahřát výletem do Egypta a podívat se jakpak se má naše milá Kleopatra (resp. Rufius) anebo se těšit na další novinku v muzikálové sféře, kterou bude Golem. Jeho premiéra se chystá na 23.11.2006 a proběhne v nově zrekonstruovaném objektu, dříve Palác U Hybernů, dnes pyšně nesoucí název Hybernia. Pro nás - příznivce DB to nebude tak drastická změna, protože je to od Broadwaye coby kamenem dohodil
Do slavnostního uvedení zbývá tedy ještě necelý měsíc a možná právě teď je ten pravý čas si trošku přiblížit do jakého že období našich dějin je příběh zasazen a co nebo kdo byl vlastně golem.
Netuším, kterou část legendy si vyvolili tvůrci jako předlohu, tak se s vámi prozatím podělím o povšechné info, které jsem získala po prolistování v historických pramenech a tajemných dějinách esoterické Prahy…
Příběhem bude jistě prolínat odvěký rozpor mezi židovstvím a křesťanstvím, neboť pověst o Golemovi vychází právě z prastaré židovské kultury. V hebrejštině slovo golem znamená beztvarou hmotu, zárodek, nehotovou věc, od 12.stol. se používalo pro označení umělé lidské bytosti oživované pomocí magických rituálů. Intenzívně se legendy o Golemovi rozvíjely od 15.stol. Jeden proud se utvářel kolem chelmského rabína Elijahu Ba´al Šema (16.stol.) a druhý kolem pražského rabbiho Löwa (19.stol.) Zatímco v polských židovských legendách chrání golem Židy před nepřáteli, v pražské legendě je důležitý motiv konfliktu mezi Golemem a jeho tvůrcem.
Jak víme, Źidé to v dějinách neměli vůbec lehké, museli čelit neustálému útlaku, ponižování a diskriminaci, která hrůzně vyvrcholila během 2.svět. války téměř úplným vyhlazením tohoto národa. Ne, rozhodně tu nehodlám činit přednášku z dějepisu, ale myslím, že je nutné uvědomit si tato základní fakta, protože pak lépe pochopíme, že si potřebovali vytvořit a věřit v nějaký symbol, který by jim dal sílu snášet všechno to utrpení, chránil je a zjednal spravedlnost. A možná právě tak vznikl i Golem.
I v Praze byli Židé vyčleňováni ze společnosti a nuceni žít v tzv. ghettu, vlastním židovském městě obehnaném zídkou s brankami, které se na noc zavíraly a tak je oddělovaly od ostatního křesťanského obyvatelstva. Nařízením Přemysla Otakara II., kdy prohlásil, že cokoli se stane Židům jakoby se stalo jemu, začali být považováni za přímý majetek panovníka a ten s nimi mohl nakládat dle libosti, tudíž jejich situace zcela závisela na tom jaké oblibě se u toho kterého panovníka právě těšili. Znamenali hlavně snadný zdroj peněz, které si panovník mohl kdykoliv vymoci zvláštními daněmi apod. Nesměli obchodovat se zbožím a tak jim byl vnucen obchod s penězi. Proto se finančnictví stalo jejich doménou a mnozí se stali úspěšnými obchodníky. Příkladem za všechny byl pohádkově bohatý Mordechaj Maisel, od kterého si půjčoval i sám císař Rudolf II. a na oplátku od něj vymohl pro své souvěrce některá privilegia.
Věhlas pražské židovské obce rostl, protože panovnická moc zde zaručovala relativní bezpečnost a prosperitu a tak se sem soustřeďovali rabíni, učitelé, učenci a vědci z různých koutů světa. Mezi nimi i nejvíce uznávaný myslitel, soudce, pedagog, vědec a kazatel v jedné osobě, moudrý filosof a člověk se sociálním cítěním, ale také znalec tajné židovské nauky tzv. kabbaly a legendární tvůrce golema - Jehuda Löw ben Bezallel, jednoduše zvaný rabbi Löw (1520-1609). Rabi pocházel z polské Poznaně, působil tedy zpočátku v Polsku, pak i na Moravě. Roku 1571 se stal rabínem Staronové synagogy v Praze. (tím jsme tedy odkryli ve kterém období se bude příběh odehrávat – konec 16.stol.) Byl v kontaktu s představiteli alchymie a astrologie, dokonce s hvězdářem Tycho de Brahem. Císař Rudolf II. byl okultním vědám velmi nakloněn a na svůj dvůr si zval všechny kteří v té době byli špičkou v tomto oboru. Ani rabi Löw neunikl jeho pozornosti. Císaře poutal židovský mysticismus i samotná osobnost rabbiho. Jeho schopnostmi a znalostmi byl natolik učarován, že jej pozval ke zvláštní audienci (1592). Obsah rozhovoru se nikdy nikdo nedozvěděl. Tudíž už samotná návštěva rabbiho u císaře byla zdrojem několika legend. Ta o pražském golemovi však vznikla dlouho po rabbiho smrti. To nám ale nic nebrání zapojit fantazii a představit si, že…
poté co rabi poznal jaká příkoří jsou páchána na jeho lidu, přemýšlel jak jej uchránit a tak stvořil Golema. Byl to tvor uplácaný z hlíny, podobný člověku. Oživoval ho pomocí tzv. šému – mag. formule napsané na pergamenu, kterou mu vkládal do otvoru uprostřed čela (nebo pod jazyk) a vyjímal jej vždy v pátek večer ( protože sobota je pro Židy svátečním dnem, tzv. šábes). Rabi se snažil pomocí Golema udržet židovskou kulturu a tradici a trestat tzv. odpadlíky od víry. Jedna pověst např. vypráví jak měl zabránit sňatku mezi židovským chlapcem a křesťanskou dívkou, neboť se z lásky k ní chtěl vzdát své víry. Dopadlo to tragicky, byl zavražděn a vrah nebyl nalezen…..
Golem sloužil svému pánu až do doby, kdy jej rabi opomněl oživit novým šémem. Hliněný sluha zdivočel a rabbimu se ho podařilo zastavit jen za cenu toho, že už jej nikdy neoživí.
Trocha vědeckého vysvětlení k tomu praví, že Golem mohl být opravdový člověk. Mohlo se jednat o nadmíru fyz. zdatného muže s výškou až 2,5m, který pravděpodobně trpěl mentálním postižením a rabi mu podával utišující lék pod jazyk – asi tajemný šém. Golem hlídal ulice ghetta a zakročil, když hrozilo nebezpečí. Zdá se, že rabi občas neuhlídal u Golema stupňující se nemoc a ten se rozzuřil až do té míry, že místo ochrany židovského města, začal páchat škody a byl nezvladatelný. Tehdy se rabi rozhodl, že jej umlčí navždy. Pokud se tedy jednalo o člověka, je možné, že leží na Starém židovském hřbitově pod neznámým náhrobkem obrovská kostra…. Také se traduje, že by mohl být uložen na zakázané půdě Staronové synagogy. Vstup tam vede z Pařížské ulice po žebříku, který je zabudován ve zdi asi 5m nad zemí.
O postavě Jákoba, kterou by měl hrát právě Alan, jsem se dočetla zas v jiné legendě. Ta vypráví, že byl synem zámožného židovského kupce a pro jeho chytrost si jej rabi Löw zvolil za svého žáka. Obchodníci jeho vzdělání chtěli využít ve svůj prospěch a tak Jákoba pod záminkou výhodného sňatku s dívkou z dalekého kraje (se kterým souhlasil), odvezli ze země. V cizině jej zavřeli do pokoje se samými knihami, aby studoval. V místnosti byla i mramorová hlava, která jednoho dne promluvila a prozradila Jákobovi, že mu chtějí obchodníci useknout hlavu, protože věří, že pak bude mít zázračnou moc. Hlava mu také poradila jak může uprchnout. Jákobovi se útěk povedl a vrátil se zpět do rodného města.
Doufám, že vás ta všechna tajemství moc nevyděsila, ale spíše naladila natolik, že stejně jak já nedočkavě vyhlížíte den, kdy budeme moci usednout ve zbrusu novém hledišti a nechat se pohltit tímto mocným příběhem.
Takže naviděnou v Hybernii!
VOJTĚCH : PETR KOLÁŘ
REBEKA : DASHA
MARIANA : MARTINA MICHALCOVÁ
HUBERT : JAN FIALA
MORDECHAJ : VILÉM ČOK
ROZINA : PETRA JANŮ
RABÍN LÖW : DUŠAN KOLLÁR
ŠTĚPÁN SKOTNICA : BOHOUŠ JOSEF
RUDOLF II. : IVAN VYSKOČIL
SAMUEL : BEDŘICH LEVÝ
JACOB : ALAN BASTIEN
RAJČE : JOVANKA SKRČESKÁ
GOLEM : MARTIN KALOUS
DĚTI: : ANNA- MARIE LICHTENBERGOVÁ OSKAR HES
DIRIGENT : JIŘÍ ŠKORPÍK
Měla jsem tu čest být přítomna II. premiéře muzikálu Golem dne 24.11., který byl současně i premiérovým vystoupením Alana a tak je víceméně mou „povinností“
se s vámi podělit o své dojmy. Pro lepší představu přikládám celkové obsazení tohoto jedinečného představení. Římská dvojka by nemusela naznačovat jen druhou premiéru v pořadí, ale např. takové dva v jednom, neboť se nejednalo pouze o odstartování nového muzikálu, ale také o slavnostní otevření již léta chátrajícího architektonického skvostu – domu u Hybernů, dnes tedy nového a překrásného kulturního stánku se vznešeným názvem Hybernia.
Že se jedná o vyjímečnou událost naznačoval už rudý koberec natažený před vchodem a vedoucí až do foyer. A tak jsem si poprvé mohla vychutnat pocit filmových hvězd či jiných významných osobností
Šatny mi zpočátku dalo menší problém najít, jsou totiž rafinovaně skryty za kulisami středověkých domů…a pak už jsme po točitém schodišti vystoupali do obrovského sálu a vyhledali svá útulná místečka v poslední řadě. Není to ironie, i místa v poslední řadě jsou příjemná, protože díky účelnému řešení je odtud dobře vidět i slyšet. Jistěže zájemci o detailní studii mimiky by si neměli zapomenout kukátka či dalekohledy, protože přeci jen vzdálenost od jeviště je tak na dvě golemovské výšky
Avšak až do té poslední řady bylo vidět, že Alan dal do své role vše, jak už u něj bývá dobrým zvykem… Jeho postava je vlastně nepostradatelná, protože hraje důležitou úlohu při oživování Golema. Díky němu a jeho zmateném opakování magické formule se stal Golem takovým jakým byl,- tedy, že se navzdory původnímu plánu zamiloval…. Lze tedy s nadsázkou říci, že Alan utvořil jeho duši a dal mu kus ze sebe. Židovský student v jeho podání je velmi zábavný a myslím, že mu sedne tak asi nejlépe. Nedovedu si ho představit třeba jako romantického a vážného Vojtu. Tady má větší možnost se proskotačit a to doslova, protože ten jeho
tanečně-pohybový výraz je vlastně takové veselé poskakování. Premiéra se mu vydařila, všechna čest – GRATULUJEME!!
K ději samotnému se zdráhám prozradit více, abych neochudila návštěvníky o překvapení z úchvatných scén, magických triků a nečekaného rozuzlení. Mohu za sebe říci jen tolik, že se mi celý příběh moc líbil. Je pravda, půjde-li na to někdo pouze s touhou se pobavit, asi pohoří, stejně jak ten, který chce vidět jen čistou lovestory. Sice je tam zastoupeno od každého trochu, ale hlavní je výpověď o historii středověké Prahy a čeho si cenním nejvíc – „nestranný“ pohled na konflikt mezi židy a křesťany, ale i na mezilidské vztahy vůbec (stejnověrci se obrátí i proti sobě navzájem). Vypráví též o hodnotách židovské kultury a přesto se u toho divák nenudí. Texty řeknou jednoduše a srozumitelně (to stojí též za zmínku – výborná akustika, že by člověk slyšel špendlík spadnout!) základní nezbytná fakta a ještě v mezích možností zábavně. Je tu dokonale propojena hudba, která je opravdu jedinečná a vůbec mi nepřipomíná nic z předešlé Svobodovy tvorby, s choreografií – Hess v tomhle nemá konkurenci, kostýmy, všemi efekty a projekcí. Podání bylo velmi přesvědčivé, např. v případě křesťanské dívky Mariany, které zemře na mor milý a ona ve své bolesti označí za původce všeho zla židy a neustále podněcuje k útokům proti nim. V těch chvílích jsem coby zastánce spravedlnosti jen velmi stěží ovládala své vzrůstající rozhořčení…
Je tu krásně znázorněno, že nenávist nepramení z prostředí, ale jen z našich zlých myšlenek a falešných předsudků, které mohou vést až k fanatické nesnášenlivosti. Bohužel i dnes se setkáváme se vzájemným nepochopením. Ale cesta dál vede jen skrze smíření a je jen v naší moci skoncovat se vším tím nesmyslným obviňováním. Tou jedinou silou je láska, vzájemná úcta a tolerance. Nevyužívat odlišnosti k zášti, ale naopak k poučení.
Byly tam dva momenty při kterých jsem si zaslzela a běhal mi mráz po zádech (a rozhodně to nebylo zimou J) a to při pogromu (neuvěřitelné jak někdy dokáže „pouhý“ pohyb vystihnout mnohem více než všechna slova) a závěrečném vyznání Golema. Zajímavá je i role se zvláštním názvem Rajče – jedná se o křesťanskou dívku, která příšla o dítě i hlas (trochu mi chvílemi pobíhajíc s hadrovou panenkou připomínala Viktorku ) a kněz jí říká, aby si uvědomila, že to nezpůsobil Bůh, ale smrt a ať mu slíbí, že vždy bude na straně dobra. Ona souhlasí a jako ztělesněné dobro prostupuje celým dějem a veškeré pocity vyjadřuje tancem. Je úžasné a až dojemné jak se např. snaží usmířit ty dvě znepřátelené strany proti sobě stojících lidí a pomáhá Vojtovi s Rebekou k útěku. Pro mě osobně byl ale hlavní postavou celého muzikálu jednoznačně rabi Lőw mistrně ztvárněný (pěvecky, herecky i celkovým výrazem) Dušanem Kollárem. Před ním vskutku smekám.
Shrnuto a podtrženo, všichni tvůrci i umělci si zasouží ohromnou poctu a dík za to, že se jim podařilo dát dohromady v rekordně krátkém čase něco tak velkolepého. Je úžasné co dokáže parta lidí nadšených pro stejnou věc. Navíc tato „parta“ je z velké části tvořena i našimi slovenskými přáteli, tudíž můžeme klidně a hrdě prohlásit, že tento příběh nestírá jen rozdíly mezi kulturami, ale také hranice mezi našemi zeměmi a může být právoplatně nazýván československým muzikálem!
Jsem moc ráda, že takové dílko vzniklo, je to něco nového co tu rozhodně chybělo. Třeba jsme na počátku nové doby, kdy kulturou nebudeme nazývat jen pasivní zábavu, ale že se budeme skrze ní také vzdělávat. Nevím jak vám, ale mně by se taková hudební výuka velice zamlouvala